Pražský krysařík
FCI:
N – FCI neuznaná plemena.
Povaha:
Povahově je jemný, mazlivý, zvídavý a živý temperamentní pes s výborným čichem, mimořádně ostražitý a překypující láskou k majiteli i odvahou, kterou je při své velikosti poněkud legračně připraven projevit kdykoli, když by „jeho lidem“ hrozilo nebezpečí. Umí být pozorný, citlivý, vnímavý a mazlivý a je takřka stále v dobrém rozmaru, připravený k provozování různých kousků k pobavení okolí. Při běhu je rychlý, obratný a neúnavný, což výborně využije při tréninku a soutěžích v agility. Ke svému majiteli a členům jeho rodiny je přátelský a přítulný, k cizím lidem nedůvěřivý až rezervovaný. Byť je malý, je vynikajícím hlídacím psem, který intenzivním štěkotem oznámí kohokoli nepovolaného v blízkosti „svého“ teritoria.
Výchova:
Jeho výchova není náročná, protože je inteligentní, bystrý a učenlivý, ale musí být důsledná. Je s ním třeba jednat laskavě, mírně a srozumitelně, žádné tvrdé tresty nejsou ani vhodné, ani nutné. I když je malý a milý, není-li řádně vychovaný, je spíš trápením než radostí pro majitele, jeho rodinu a okolí. Hodí se pro každého, kdo ocení jeho přirozenou eleganci a milou povahu, je vhodný i pro starší majitele. Přestože má rád pohyb, dokáže se přizpůsobit a v případě potřeby se spokojí i s kratšími vycházkami. Vejde se vzdor svojí aktivitě i do toho nejmenšího městského bytu.
Stavba těla:
Je to malý hladkosrstý pes, téměř kvadratického tělesného rámce, kompaktní stavby těla, vzdor malému vzrůstu velmi pohyblivý a vytrvalý. Žádoucí je patřičný pohlavní výraz představitelů obou pohlaví, na první pohled musí být zřetelné, zda jde o psa či fenu. Formát těla může být max. velmi krátce obdélníkový, feny mohou být trošku delšího tělesného rámce. Optimální kohoutková výška činí 20 – 23 cm, optimální tělesná hmotnost se pohybuje kolem 2,6 kg.
Hlava je hruškovitého tvaru, mozkovna zakulacená, se znatelnou podélnou čelní brázdičkou a vyznačeným týlním hrbolem. Kůže na čele je hladká, bez záhybů, čelní sklon (stop) má být svažitý. Nos je pigmentovaný, jeho barva odpovídá zbarvení srsti. Pysky přiléhají k čelistem a zubům, jsou pevné, na okrajích plně pigmentované, jejich barva odpovídá základnímu zbarvení srsti. Ústní koutky musejí být uzavřené. Čelisti mají být souměrné a zužují se směrem k nosu. Skus má být nůžkový, úplný chrup je předností.
Oči jsou střední velikosti, okrouhlé, mírně vystouplé, uložené v očnicích dosti daleko od sebe. Měly by být co nejtmavší, odstínu odpovídajícího zbarvení srsti. Oční víčka těsně přiléhají k očním bulvám a jejich okraje jsou sytě pigmentované.
Ušní boltce mají být nasazené na hlavě vzadu a vysoko, u základen dosti široké, trojúhelníkového tvaru, pevné, vztyčené, nebo (což se toleruje, je však nežádoucí) na vrcholcích mírně dopředu klopené. Jejich podélné osy nejsou svislé, ale mírně do stran odchýlené, lehce rozbíhavé.
Krk má být suchý, s hrdlem zcela bez laloku, v šíji ušlechtile klenutý, dostatečně dlouhý, odpovídající délce trupu i hlavy.
Horní linie těla je pevná a rovná, kohoutek nevýrazný, hřbet krátký, rovný, pevný. Hrudník není příliš široký, na pomyslném příčném řezu má mít oválný tvar. Břicho je mírně vtažené, slabiny jsou vykasané.
Hrudní končetiny musejí být při pohledu zepředu rovné a navzájem rovnoběžné a jejich postoj nemá být příliš široký. Lopatky musejí být patřičně osvalené a těsně přiléhají k hrudníku. Lokty těsně přiléhají k hrudníku, nejsou ani vybočené, ani vbočené. Předloktí mají být přiměřeně silná, rovná. Záprstí, při pohledu zepředu rovná, tvoří plynulé pokračování předloktí a při pohledu ze strany jsou mírně zešikmená, ale pevná. Tlapky mají být okrouhlého tvaru, tvořené krátkými těsně sevřenými klenutými prsty s tmavými drápy.
Pánevní končetiny musejí být dobře osvalené, při pohledu ze strany náležitě zaúhlené v kolenou i hleznech. Při pohledu zezadu jsou rovné a navzájem rovnoběžné. Jejich postoj nemá být příliš široký. Tlapky by měly být stejné jako tlapky hrudních končetin nebo mohou být poněkud protáhlejší.
Bedra jsou krátká, pevně spojená se hřbetem, plynule přecházejí do zádi, která je mírně svažitá a dostatečně dlouhá.
Ocas má být nasazen v úrovni horní linie těla a dosahuje maximálně k hleznům. U kořene je silný a směrem ke špičce se zužuje. Může být rovný nebo v druhé polovině mírně prohnutý směrem vzhůru. V pohybu bývá nesen výše, až polokruhovitě zatočený nad zádí a bedry.
Kůže je dostatečně silná, pevná a pružná. Pevně přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží. Její pigmentace odpovídá zbarvení srsti. Rozlišujeme dva druhy osrstění, krátké a „polodlouhé“. Krátká srst je lesklá, přilehlá, hustá, na hlavě obvykle řidší a kratší než na trupu, nikde na těle však nesmějí být lysá místa. „Polodlouhá“ tvoří dlouhé třásnění na ušních boltcích, zezadu na hrudních končetinách tzv. praporce, zezadu na stehnech „kalhoty“, zespoda na ocase tzv. vlajku a zepředu na hrudi náznak „fiží“ (žabó), je zde poněkud otevřená.
Zbarvení srsti může být černo-tříslové, hnědo-tříslové nebo světlejší až plavé, s červeným pláštěm, anebo grošované. Tříslové odznaky jsou sytě červené (nejžádanější je tmavý odstín), ostře ohraničené, a to nad očima, na lících, pod krkem, na záprstí, na tlapkách, na vnitřních stranách pánevních končetin a kolem řitního otvoru. Na předhrudí tvoří dva symetrické, navzájem oddělené znaky přibližně trojúhelníkového tvaru. Jiné barevné rázy se liší podle genetického založení základní barvou srsti, nosu aj. kožních derivátů, barvou očí a sytostí tříslových odznaků. Obecně platí, že sytější pigmentace v rámci každé barvy je předností.