ODKAZY 12.1. Svítící žížala se představuje
V některých starších článcích najdete žížalu svítivou (Eisenia lucens) ještě pod starým názvem žížala podhorská (Eisenia submontana).
Jde ale o téhož živočicha. Dvojí jméno vzniklo už na sklonku 19. století. V roce 1875 svítivou žížalu objevil na českém území a v odborném článku podrobně popsal český zoolog a profesor na Karlově univerzitě František Vejdovský. Jím zavedený název Eisenia submontana se ujal a začal používat. Poněkud pozapomenuta už totiž v té době byla zpráva polského zoologa Antoni Stanisława Wagy z roku 1857. Není divu. Waga žížalu popsal velmi zběžně a obecně. Podle dnešních taxonomických norem je však za objevitele považován on a tudíž je třeba užívat jím zavedené jméno Eisenia lucens.
Žížala svítivá je nejhojnější v karpatském oblouku od Bulharska, přes Střední Evropu, Švýcarsko, Francii až po Španělsko. Vyskytuje se však také v Jižní Americe. Její evropský výskyt zobrazuje tato mapa. Na českém území je hojná v horských listnatých a smíšených lesích Beskyd. Řídce žije v Krkonoších, v roce 1946 byla nalezena na Kokořínsku. Nálezy na našem území od roku 2000 zobrazuje tato mapa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
