Mgr. Radovan Kaluža

Uhrovití mladíci se vydali zkoumat Radovana a vzhledem k svému mládí ztratili odstup. Co se týče dokumentu, tak žije a padá se "zkoumaným" subjektem a Radovan ho táhne, ať už nahoru nebo dolů. Vzhledem k prostředkům a času, se celý fenomén Kaluža jenom oťukává a klouže se po povrchu. Ale těžko tohle vytýkat studentskému filmu za pár pětek. Nejsilnější je pak dokument ve chvílích, kdy se podaří Kalužu zachytit jako člověka, ne pouze pošuka k pobavení. Ve chvilkách, kdy opilý smutní nad novou láskou svého života, nebo když (v podstatě ve stejné scéně) rozbaluje lístečky a jde vidět, že členy štábu už stihl zahrnout mezi své kamarády a jejich anonymní upřímnost nechápe a bere trochu jako zradu, kdy se sice směje, ale jde vidět, že neví, jestli ostatní se smějou s ním nebo jemu. To jsou úžasný momenty, který ukazují, jak se kdysi dítě (nedivil bych se kdyby s ADHD), vykořeněné, bez kamarádů, rozhodlo, že teď bude úspěšné a oblíbené, přečetlo si knížky a poučky a ne zcela je pochopilo. A tak vznikl RK a je to i není role a tak jak to v životě bývá, ani takový kokot jako je Kaluža není prostě jenom kokot. Bonusem pak je závěr dokumentu, kde jde vidět, jak dokumentární mladíci, kteří dle mého přijeli pouze natočit jednoho exota (případně odhalit jeho lži a pózy), propadnou Radovanově infantilnímu nehumoru a během jednoho víkendu se s Radovanem smějí a vegetí u něj na gauči. Což o něčem taky vypovídá. PS: Když teď nad tím tak přemýšlím a čtu to po sobě, asi to bude dobrej dokument, když mě to nutí přemýšlet a chce se mi to rozebírat...silný tři hvězdičky. PPS: Ač jsem docela strhal Sedlákův Semestr, na Mgr. RK jsem se díval v době, kdy se po FFKV chválí jeho Domestik....tak jsem zvědav, nenechám si ujít a rozhodně tady asi roste víc než zajímavý režisér a tvůrce. (14.08.2018)

Děkujme světu za všechny samolibé narcisní podivíny co s námi okupují tuto planetu, o nich se točí dokumenty jedna radost. Vedle zajímavého subjektu se i režisér projevuje jako zdatný filmař (ročník 1989!). Hlavně tedy v první polovině, kde se dozvíme snad až trochu moc o nás samotných, škoda, že v závěrečné třetině se film nemile rozpadá a fascinující sebestředný Mgr. již vypálil své nejlepší bonmoty. Trochu se mohlo v této fazi prostřihat, ale tvůrci určitě měli své důvody - možná potřebovali natáhnout středometrážní materiál na celovečerní formát, možná se s Radovanem prostě jenom skvěle bavili. Stále ale tleskám za střídmou stopáž a milerád uděluji štempl nejzábavnějšího českého dokumentu poslední desetiletky. 70 % (26.09.2015)

Mohlo by se zdát, že v případě dokumentů postačí "jen" vhodná volba dostatečně zajímavého zkoumaného objektu či tématu, jak dokazuje filmografie Heleny Třeštíkové či tvorba jejích mnohem angažovanějších mladších kolegů v čele s Hníkovou, Klusákem, Janečkem a Remundou. Jde ale o mýlku, protože ústřední je zvolený klíč k určení daného "problému"._____ Bylo by tak nešťastné snažit se napasovat celovečerní dokumentární debut Adama Sedláka na některý z přístupů výše zmíněných tvůrců, protože projekt o Mgr. Radovanu Kalužovi je na poměry české polistopadové kinematografie zcela unikátní. Nejde o časosběr, protože ten má smysl u lidí, kteří se nějakým způsobem vyvíjejí a jejich život se nezacyklil (není případ magistra). Není ani odkrýváno, jak média manipulují se skutečností a své manipulační techniky zas(t)írají více či méně sofistikovanými způsoby, protože je spíše ukazován rozpor mezi vytvářením si určité mediální image a vnímání skutečné prezentace druhými. Ačkoliv by se mohlo zdát, že má výsledek nejblíže raným pracím Eriky Hníkové, není tomu tak. K osobě, jejíž zhuštěná biografie je nám předkládána, se nepřistupuje a priori s despektem a výsměchem - nestaví se záměrně do pro ni nepříznivých situací, ale naopak ona sama se inscenuje do póz, které jsou nechány na posouzení divákovi. (Pomineme-li už to, že výběr materiálu je sám o sobě manipulativní a že střih staví některé věci záměrně do kontrastu - Radovanovo bomba-kunďáctví a jeho úspěchy u žen na Stodolní - či - v případě "panické" písně s textem o "děvkách" - souvislosti.)_____ Je co vytýkat (především nedůslednost v dodržení konceptu, kdy úvodní variace na reality-show o zdokonalování "vzhledu" bytu a sebe nejsou dotaženy do konce), ale s přihlédnutím k unikátnosti daného díla (nemožnosti nacpat ho do předpřipravených škatulek) a vzhledem k působivé výpovědi o člověku a světě na hodnocení nakonec přitláčím. Z portrétu o někom, kdo na první pohled má dle současných měřítek všechno, ale ve skutečnosti nemá nic a žije osamělý prázdný život, se totiž stala výpověď o polistopadové době - současné mediokracii, která podobným individuím přeje. Ať už jsou před kamerou, nebo za ní. (05.08.2011)

..nikdo tenkrát netušil, co je pan Magistr zač.. Film jsem viděl na premiéře v kině OKO, kde po promítání proběhla i diskuze přímo s MRK. Radovan ve filmu působí velice sympaticky, nicméně některé vtipy byly, mírně řečeno, nevtipné (anální vajíčko, vÝřivka etc.). První polovina byla silná jak noha od kulečníku, druhá už trošku pokulhávala. Každopádně poměrně dobře vykreslila fenomén Radovana - na jedné straně úspěšný podnikatel, na druhé "malé dítě", které se rádo baví. Před zhlédnutím ale doporučuji prostudovat jeho stránky radovan.bloger.cz , protože jinak se z dokumentu stává komedie.. (04.03.2011)

Radovan Kaluža - muž dvou tváří... Na jedné straně zodpovědný šéf Banánu, a extrovert a požitkář, který se baví a je mu jedno, co na to ostatní na straně druhé... Tak nějak ho vystihuje studentský dokument Adama Sedláka. Je sice ohromná škoda, že technická stránka občas pozlobí a v druhé polovině se vytratila jakákoliv koncepce a Radovan se možná až moc uvolnil (etuda s análním vajíčkem je nesnesitelně dlouhá), na druhou stranu je ale celá tahle taškařice tak strašně vtipná, že je to vlastně jedno... Netušil jsem, co od filmu čekat (na Kalužu jsem do té doby nenarazil) a bavil jsem se více než slušně. Být to celou dobu, jako v první polovině, je to na plný počet. (04.03.2011)