Svět Jawa
Sledovat další díly na iDNES.tvMezinárodní motocyklová šestidenní premiérově odstartovala ve Velké Británii v roce 1913. Mezi roky 1914 až 1919 však soutěž přerušila válka. V roce 1932 se poprvé zúčastnil také československý Trophy tým na motocyklech Jawa 500. Na startu stály největší motocyklové osobnosti té doby, Antonín Vitvar a František Brand. Se sajdkárem Jawa 500 potom dvojice Jaroslav Kaiser – František Kronberger.
Čtveřice skončila třetí a nebyla to jediná medailová pozice našeho týmu před vypuknutím druhé světové války. V roce 1935 byl čtyřčlenný československý Trophy tým na motocyklech Jawa v německém Oberstdorfu dokonce druhý, o dva roky později ve Velké Británii třetí a v roce 1938 na stejném místě druhý. Šestidenní se však znovu na několik válečných let přerušila.
První poválečné vítězství
Motocyklová olympiáda, jak se Šestidenní přezdívalo, pokračovala až v roce 1947 ve Zlíně. První místo získal pětičlenný československý tým, opět na motocyklech Jawa (Richard Dusil, Jaroslav Simandl, Václav Stanislav a se sajdkárem Jan Bednář s Karlem Hanslem).
Až do roku 1970 zvítězilo československé družstvo na motocyklech Jawa a ČZ celkem sedmkrát, dvanáctkrát bylo druhé a třikrát třetí. Jen dvakrát (1950 a 1951) se nevešlo na stupně vítězů. Od roku 1970 se Mezinárodní trofej proměnila v Trofej světovou, a tedy v oficiální mistrovství světa družstev. To už Jawa spolu s šesti československými jezdci vládla světovým soutěžím s velkou převahou.
Od roku 1970 do roku 1974 zvítězili Čechoslováci dokonce pětkrát v řadě. V kolonkách vítězů se v té době objevovala jen značka Jawa, s jezdci pražské motoristické Dukly (Bříza, Josef Císař, Češpiva, Fojtík, Mašita, Mrázek), Čemus (Rudá hvězda) a Stodůlka (Dukla Mošnov). Manažerem neporaženého Trophy týmu byl náčelník motoristické Dukly Praha František Mošna. Motocykly v Jawě připravoval tým konstruktérů pod vedením Jana Křivky.
Další vítězství si postupně věkově obměňovaný tým odvážel v letech 1977, 78, a 82. Posledními československými vítězi se v roce 1982 stali Jiří Císař, Zdeněk Bělský, Vladimír Janouš, Stanislav Zloch, Emil Čunderlík a Josef Chovančík (všichni Jawa). „Jawa byla úspěšná hlavně proto, že její dvoudobé motory byly jednoduché a konstrukce podvozku vyspělá. Největší zásluhu měla její spolehlivost,“ zhodnotil úspěšná léta jawský konstruktér Pavel Tůma.
Jenže potom už Jawa začala ztrácet dech a ke slovu se hlásily jiné značky. Poslední motocykly Jawa se v reprezentačnímu Trophy týmu objevily v roce 1989. Zatímco v nižších kubaturách je vystřídala KTM s jezdci Vladimírem Bušem a Lubomírem Vojkůvkou, na Jawě 250 naposledy startoval Libor Podmol, na dvoudobém půllitru Bohumil Poslední a s čtyřdobou Jawou s motorem Rotax Otakar Kotrba a Jaro Katriňák. Dojeli si tenkrát v německém Waldürnu pro čtvrté místo.
To už ovšem bylo poslední zvonění neopakovatelných úspěchů československé značky.
Nejúspěšnější jezdci
Nejúspěšnějším československým soutěžním jezdcem byl Květoslav Mašita, šestkrát zvítězil na Šestidenní a desetkrát se stal mistrem Evropy. Dalším jezdcem se šesti prvními místy na Šestidenní byl František Mrázek (pětkrát mistr Evropy), pět vítězství ve Světové Trofeji si mohl zapsat Zdeněk Češpiva (třikrát mistr Evropy), Josef Fojtík, Petr Čemus (všichni Jawa), Jaroslav Pudil (ČZ a Jawa-ČZ) a Bohuslav Roučka (ČZ). Byla obrovská škoda, že technické zaostávání Jawy a plánované československé hospodářství tuto nadvládu přerušily